Vítejte...

na našem Blogu... Najdete tu ANIME, Grafiku, Povídky a spoustu daších věcí....
Snad nás znovu Navštívíte....
Vaše krvelačná poloupírka Darky Blood Moon a její sestra poloupírka Artemis Royal...



Přeměna za Polibek

20. srpna 2011 v 14:42 | Darky |  Jednorázovky
Tak další Jednorázovka ze starého Blogu... Je to pouze o Sakuře, žádný SasuSaku nebo Boje

"Ne! Nepřibližujte se! Nebo skočím!"
"Ale Drahoušku! Proč chceš skočit? Ublížíš tak nám i sobě!"
"Ne! Nebaví mě to na tomto světě! Doma mě používáte jen jako služku a ne dceru a ve škole mě šikanujou... Končím!" Růžovlasá dívka se odrazila a skočila. Skočila z útesu rovnou do otevřeného moře, ale s malímy skálami. Nula procent, že přežije.
"Dej mi pusu..." Slyším slabí hlásek, trochu pootevřu oči. Stále padám, ale ne sama. Vedle mě letí malá bytůstka. Malá, černá a divná bytůska. Vypadá jak drak...
"Coo?" Vyhrknu
"Dej mi pusu..." Ozve se znovu
Doba letu mi připadá až moc dlouhá... nevím co po mě ten Drak nebo co to je chce, ale rohodně vím, že ten hlas nepřivhází z jeho úst a že já jsem se nejspíš zbláznila.
"Dej mi pusu..." Opakuje stále dokola a pomalu se přibližuje.
Už je u mě dost blýzko, chci se pohnout, ale chtít a udělat, to je rozdíl. Nejde to! Tělo mě neposlouchá, to za prví a za druhý, v letu přece nemůžeš jen tak odkráčet...
Máchne křídlama a v mžiku je u mě.
"Chceš žít? Chceš mít lepší život? Krásu, Sílu, Moc a především, nový začátek?" Ozve se tentokrád z jeho úst a je to poznat. Už to není ten slabí hlásek, ale přímo hrozitánský hlas.
"..." Nezmůžu se na slovo, jen na něj hledím.
Přiletí blýže k mým rtům a čeká. Nejspíš mu tu pusu mam dát, ale nejde to. Zase se vzdálí a podívá se mi do očí. Neuhnu a ani on, ale pak se rozletí a zastaví se až nad mým levým ramenem. Zakousne se mi do něj. Najednou se ocitnu ve tmě. V Černočerné tmě. Ta pak zmyzí a já se ocitnu u moře jen na nějakém kameni. Předdemnou, na jiném kameni leží Drak. Vypadá stejně jako ten malý, ale tenhle je aspoň 5x tak velký. Chci utéct, ale stále se nemohu hýbat a teď mě k tomu bolí levé rameno.
"Teď jsem tvou součástí!" Řekne tím hrozitánským hlasem. Udiveně se na něj podívám.
"Aaaa" Křiknu a chytnu si rameno. Kouknu se na něj. Je tam něco jako tetování. Černý Drak, opět podobný tomu malému.
"To je důkaz, že jsi semnou uzavřela dohodu." Ozve se znovu ten drak
"Do... Dohodu?" Řeknu udiveně
"Jo, teď máš schopnost mluvit s draky, přeměnit se na jednoho draka, jsi rychlejší a pomalu se budeš i měnit. Budeš chytřejší a krásnější, a to nemá mezí, každým dnem bude lepší a lepší. Budeš moci ovládat jeden z elementů, může se stát, že i dva a pak možná i další schopnost" Vysvětlil mi a já na něj koukala jak na blázna.
"Tohle je divnej sen!" Chtěla jsem to zamluvit, ale pravdu nepřebiješ.
"Ještě toho spoustu nevíš! Začni se to učit ovládat!" Dořekl a tohle prostředí začalo mizet a já azse padala. Kouknu se pod sebe, padám přímo na jeden špičatý kámen. Rychle se začnu různě pohybovat za účelem se trefit do vody.
Povedlo se mi to, spadla jsem do vody, ale levou rukou jsem narazila na kámen a teď krvácím. Nevzdám se! Vynořila jsem se a snažila se plavat ke břehu od kud už pro mě plavali potápěči a už tam stála i záchranka. Byla mi zima a já tuhla. Ta ruka mě vyčerpávala a nejenom tím nárazem, ale i to tetování bolelo. Musím si na to zvyknout!
Spomaluji, už se nemůžu hýbat, jsem ztuhná a potápím se. Umřu tu?
"Pootevřela oči!" Ozve se vedle mě a já i přes trochu rozmazaný pohled jsem poznala tátu a mámu.
"Díky bohu!" Ozve se máma a začne mě ibímat, nebo spíše dusit.
"Ma...Mami, udusíš mě!" Řeknu přidušeně
"Pr... Promiň" Trochu se odemne odpojí.
Po dvouch týdnech jdu do školy. Je pravda, že jsem teď krásnější. Ten Drak měl nejspíš pravdu, ale zatím jsem nezjistila, že bych něco ovládala nebo že bych se přeměňovala.
Sedla jsem si na své obviklé místo. Lavice ve předu u okna a dívala jsem se z něho, takže mi byli vidět jen vlasy.
"Co pak se ti stalo, Sakurko?" Ozve se za mnou ten skřípaví hlas, Karin.
"A co, že si tak dovoluješ, Karinko?" Jí to oplatím a otočím se na ní. Vykulí oči a radši odkráčí pryč. Pravda, řekla jsem trochu změnila, ale ono to je trochuv víc. A to tetování, začíná se mi líbit.
Popravdě... Začínám nový život!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.