Vítejte...

na našem Blogu... Najdete tu ANIME, Grafiku, Povídky a spoustu daších věcí....
Snad nás znovu Navštívíte....
Vaše krvelačná poloupírka Darky Blood Moon a její sestra poloupírka Artemis Royal...



Proč to děláš?

25. srpna 2011 v 9:31 | Darky - Artemis |  Jednorázovky
Máme tu pro vás další Jednorázovu. Tuto Jednorázovku jsem psali obě dvě, takže Darky i Artemis. Psali sjem jí přes SMSky a někdyi na Chatu. Snad se bude líbit a čekáme na Komentáře, pokud jich bude dost, tak napíšeme ještě Epilog.


"Je připravená plachta!" Křikne někdo do reproduktoru
"Prosím skočte!" Znovu... ale je to vzdálené
"Pospěšte si! Zanechte všechno!" To už otevřu oči...je mi vedro...
Kolem mě je oheň a někdo se mnou třepe...
"Sakuro! Sakuro vstávej!" Křičí na mě.... Máma!
Teprve teď si uvědomím co se děje. Musíme rychle pryč! Nebo zemřeme!
Rychle se snažím vstát,ale zamotá se mi hlava...Teprve až teď se rozhlídnu...Oheň všude okolo...můžeme projít jen menší cestičkou,kterou se snaží udržet táta.
Rychle popadnu mamku za ruku a utíkáme k oknu.... Bolest.... Plameny spalují mé tělo, ale já se nevzdávám a běžím dál... okno... výška... oheň.... musíme zkočit!
"Skočte! Nic se vám nestane!" Ozve se znovu ten hlas z reproduktoru.
"Nee... Je to mco vysoko" Opáčím, ale máma do mě strčí... je to nebezpečné, ale zachrání mě to.
Nic nevidím a všechno mě bolí... Zkusím se pohnout...
"Aaa" začnu ječet bolestí a okolo mě se začně něco dít. Když bolest odezní, tak otevřu oči a dívám se...
"Co se děje!" Přilítí ke mě někdo, nejspíš jsem je zavolala tím ječením.
Teď sedím spřímeně na posteli a snažím si to v hlavě rovnat, což není lehké...
Pamatuji si jen bolest, křik a pád.
"Co se děje Slečno Haruno?" Zeptá se mě doktor.
Chtěla jsem se zeptat co se stalo, otevřela jsem pusu, ale nevydala jsem ani hlásku.
"Zatím ležte... byla jste v komatu měsíc, asi za hodinu by za vámi měli přijít adoptivní rodiče" Dal se na odchod, ale tentokád jsme ho zastavila.
"Cože?"
"Adoptivní rodiče??! Co tím myslíte?!!" Vykřikla jsem a narát se mi vrátil hlas.
"Je mi líto, ale tví rodiče měli rozsáhlé popáleniny nejvyššího stupně a bohužel na to umřeli"
Začala mi téct slza, ale hned na to to byl vodopád... Nejde to zastavit
"Ťuk, Ťuk" Ozvalo se na dveře a vešel veselí Blonďatý chlápek a růsovlasá žena.
Podívala jsem se na ně zpod řas a zhodnotila, že jsou milý, ale na tom mi nezáleželo...
"Kdo jste?" zeptala jsem se
"Dobrý den... ehm vy jste jí to ještě neřekli?" Otázala se docela milá paní...
"Před chvílí se probudila a už jsem jí to řekl" Povzdechl si
"Vy jste mí adoptivní rodiče?" Zeptala jsem se vysíleně
"Ano, to jsme. Je nám líto co se stalo tvím rodičům a doufáme, že se ti u nás bude líbit" Řekl ten muž
"Mami! Vy ste mi utekli!" Někdo vrazil do dveří a v tom mu ta žena dala pohlavek
"V Nemocnici se nekřičí Naruto! A řekla jsem ti, že jdeme na pokoj!"
"Neječ Naruto! Jsi v Nemocnici!" Dávala mu kázání a on se držel za bolavé místo
"Promiň já sem zapoměl" Zubil se na všechny strany a žena jen protočila očima
"Ehmm" Odkašlal si doktor, aby o sobě dal vědět
"Můžeme vám jí dát do domácí péče, ale musí odpočívat!"
"Samozdřejmě, že bude mít klid. Udělali jsme jí vlastní pokoj i s Koupelnou, aby měla klid" Řekl muž
"Doufám, že máš ráda svěže zelenou" Řekla ta milá žena... To zapříčinilo, že se na mě všichni podívali, do ted se dívali na naruta nebo na Doktora.
"Kde je?" Ozval se Naruto
"Hej! To mi nezbylo žádné oblečení?" Zeptala jsem se, když jsem prohledávala skříň
"Slečno! Okamžitě si lehněte!" Křičel na mě doktro
"Tak jo!" Řekla jsem otráveně
"A myslím, že jí budete hlídat"
"Nebojte, pane Doktore. Je podobná tady Narutovi, to zvládneme" Usmála se ta paní
"No dobře, tady máte papíry na podepsání a pak si jí můžete odvést"
"Mam dotaz. Zbylo mi nějaké oblečení?" Zeptala jsem se
"Bohužel ne, ale nějaké jsme ti koupili a přivezli s sebou" Řekla ta milá paní
"Děkuju vám" Poděkovala jsem

*O měsíc později*
"Sakuro? Kam jsi vlastně chodila do školy?"
"Na Střední Zdravotní Školu v Tokyu"
"Dobře, tak budeš chodit na Zdravotku sem do Konohy"
"Děkuju vám!" Vypískla sem a začala jsem skákat a obejmula ji. Pak jsem šla za Narutem
"Naru? Kam chodíš do školy?"
"Na zdravotku. Proč?"
"Já taky!" Obějmula jsem ho, ale v tom něco zazvonilo na zvonek...
"Jdu tam!" Vypískla jsem šťastně.... Otevřela jsem dveře a tam stál černovlasý asi tak stejně starý jako já nebo Naruto kluk.
"É Ahoj! Co by jsi chtěl?" zeptala jsem se ho a on na mě civěl a tak jsem mu zamávala nervně rukou před obličejem
"Halo! Je tam někdo?" zeptala jsem se a on se probudil k životu
"AHoj, jdu za Narutem" Řekl nějak divně
"Fajn, tak pojď dál" řekla jsem mu a usmála se na něj... On se vůbec neumál... podovín

*Pohled Naruta*
"Sasuke!" Vypískl jsem
"Čau Naruto... Příští týden bude koncert Linkin Parku, jdeš se mnou? A můžeš vzít sebou svojí holku"
"Holku? Ale dit s Hinatou nechodím"
"Ty pořád miluješ Hinatu? To mi neříkej, že ta růžovlasá holka byla ta tvoje..." Nedořekl
"...Adoptivní ségra" Dopověděl jsem za něj
"Hale kámo, doufám, že jsi před ní něco neřekl, prootže pak bych to psolouchal nejméně měsíc. Můžeme s sebou vzít Sakuru a mam pro tebe novinu! Bude s námi chodit na zdravotku! culil jsem se na něj, ale on nevypadal vůbec nadšeně.
"Hale, jestli ti vadí, tak to řekni, ale nic s tím neuděláš, pač je v poho ségra a nikde bych nenašel lepší" řekl jsem mu už celkem smutně. Sasuke se jenom zamračil
"Nevadí mi. Však mě znáš ne?" Řekl mi
"Jasně kámo!" Chytil jsem se za hlavu a začal jej tlouct a přitom se smát

*Pohled Sakury*
"Zlatíčko! Sakuro! Mohla bys zavolat kluky, že je oběd?" Ozvala se "Mamka" Kushina z kuchyně a tím mě vyrušila od televize
"Jasně, hned jsme dole" Vyběhla jsem nahoru a zastavila se před Narutovím pokojem
"Nevadí mi. Však mě znáš ne?" Řekl neznámí hlas, asi ten Sasuke
"Jasně kámo!" Teď se ozval Naruto
Zaťukala jsem
"Ehm Naruto... můžu dovnitř?"
"Jistě!!" Křiknul a otevřel mi dveře tak rychle, že jsem se lekla
"Promiňte že ruším, ale Kushi...." Nedořekla jsem to
"Máma!!" Ozvalo se z Kuchyně, jak to mohla slyšet?
"...Máma nás volá na oběd"
"Jasně, hned tam budeme a Sakuro?" zeptal se mě Naruto
"Hmm?" odpověděla jsem mu
"Nechtěla by jsi jít s náma na Linkiny?"
"To si děláš srandu!?? Já je miluju!"
"Tak dobře! Dohodnuto a tohle je Sasuke..."
"...Sasuke, to je Sakura" Představil nás
"Ahoj" Usmála jsem se na něj
"Hmm Hoj"
"Tak kde jste!??" Ozvalo se ze zdola
"Hned Mami!" Křikla jsem a už jsem běžela. Na chodech mi ale podjela noha a já jsem se praštila o hlavu. Byla to příšerná bolest. Dala jsem si ruku na to místo a ucítila jsem mokro!
"Co to bylo?!!" Přiběhla máma ke schodum ze zdola a kluci ze zhora.
Ruku jsem měla před sebou a zírala na červenou tekutinu. Kluci jí viděli na mé hlavě.
"Bože Sakuro, co se stalo?" křikla mamka
"Já... Já... nevím!" řekla jsem ořeseně
"Naruto, vezmi Sakuru a jedeme do Nemocnice! A ty Sasuke radši pojeď s námi!"
Nějak jsem ani svět nevnímala, ale najednou jsem se ocitla v autě... Ležela jsem hlavou na Narutovi a pod hlavou jsem měla "něco" a nohama jsem ležela na Sasukem. Rychle jsem se zvedla, že si to ani jednen neuvědomil a už jsem se tiskla uprostřed mezi sedadli. Jenže v tom mě začala bolet hlava a ja... omdlela jsem.
Poslední co jsem slyšela byly hlasy jak cosi volali. Když jsem se probudila, tak jsem měla přes hlavu operační roucho a cítila jsem tupou bolest, jak mi jí zašívali.
"Bože Sakuro! To už je po 3 co jsi se u nás zkoro zabila!" Obejmula mě mamka
"Hmm, doktor to jenom neléčí, musí vědět jak to probíhá"
"Ach Sakuro" povzdechla si mamka
"Sakuro! Měl jsem o tebe strach!" začal ječet Naruto
"Naruto neřvi! Bolí mě z tebe hlava!" Stěžovala jsem si
"Na to, že s nim bydlíš sis na něj ještě nezvykla? Nemožné!" Konstantoval Sasuke a já na něj výhružně hleděla
"Bydlím s ním měsíc a něco, nafoukanče!" V tento okamžik jsem se začali nenávidět, ale on po mě stejně nějak divně hleděl...
"Já nejsem nafoukanec ty obarvená růžovko!"
"Já nejsem barvená, retarde!" Vrátila jsem mu to
"Tak a dost! Oba dva se klidněte! Sakuro, ty máš odpočívat a ty by jsi mohl jít dneska už domu!" Křikla máma
"Dneska? To jste tady přes noc??" Zeptala jsem se docela udivene, ale už jsem nekřičela
"Segra, to ani nepoznáš, že je noc" Smal se mi Naruto
"Slovo Dezorientace ti náhodou nic neříká, že brácho" utahovala jsem si z něho
"Co je to za divný slovo?" ptal se
*Tuk Tuk* Ozvalo se a hned po tom stoupil do dveří, už dáse říct můj doktor.
"Slečno Haruno, jste tady už po 4, může to ohrozit váš život!" Káral mě
"Ale já za to nemůžu. Ta smůla se mě drží sama. Omylem mi podjela noha a mam rozbitou hlavu" Obhajovala jsem se
"Já ti věřím, ale nechtěla by jsi přece jen chodit k prychyatrovi?" zeptal se
"Takže já mam chodit k psychyatrovi? Jo? Laskavě si tam běžte sám, pane Doktore!" Oslovení jsem řekla pěkně znechuceně... Využila jsem toho, že na mě všichni koukaj jak z vyoraného filmu a rozeběhla se ven. Kupodivu jsem měla to, v čem jsem slítla na hlavu.
Zdrhla jsem jako o život a jak jsem se otáčela dozadu, tak jsem to napálila do lampy
"Sakra!" zaklela jsem. Po tom nárazu mě hlava rozbolela ještě víc, že jsem si musela sednout.
"Co ty tady děláš?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se
"Co? Sasuke?" Postavila jsem se, ale než jsem se nadála, on mě někam tahal za ruku. Zastavili jsem se přednějakým domem. Sasuke z kapsi vylovil klíčky a já jsem si uvědomila, že je to jeho dům. Když otevřel dveře, tak mě táhnul po schodech nahoru a pak uplně nakonec chodby, otevřel poslední dveře a vtáhnul mě dovnitř.

*Zpátky v Nemocnici*
Všichni si uvědomili můj odchod asi až po půl minutě, kdy jsem já už byla někde na cestě se Sasukem. Prohledávali celou Nemocnici, ale když mě nenašli, jeli domu, jestli se náhodou neschovávám tam.

Naruto popadl mobil a volal Sasukemu...

*Zpátky u mě*
*Crrr Crrr* zvonil Sasukemu mobil a tak ho zvedl
"Hmm... Ne neviděl... Jo, řeknu... Nevím tak proč... Jo... Čau..." řekl a mobil zaklapl
"Co odemě chceš!??" Křičela jsem
"Buď ticho!" Křikl a já se ho docela lekla... Začal se přibližovat a já se od něj naopak oddalovala, ale tento plán mi zhatila zeď, do které jsem narazila. Chtěla jsem se otočit a utéct ke dveřím, jenže tento plán mi zkazili jeho ruce. Uvěznil mě mezi nimi.
Najednou mě začal dravě líbat a já se mu začala vzpínat a uhýbat hlavou a to mělo jedinou reakci. Natiskl se na mě a já byla neschopná pohybu. Dal mi ruce nahoru a chytil je jednou rukou a tou druhou bloudil po mém těle.
Začali mi téct slzy, ale hned, jak si jich Sasuke všimnul, tak je slíznul. Na chvíli se odemě odpojil.
"A co ta nabarvená růžovka? Hmm?" Chtěla jsem, aby se naštval.
"Odplata za toho nafoukance a toto je odplata za tu druhou nadávku" řekl mi a začal mě líbat vášnivěji. Napadlo mě, že když budu spolupracovat, že mě nechá.
Když jsem chtěla zahájit svůj plán spolupráce, tak se odemě odpojil.
"Není možný, aby tohle Idol školy, né-li i země dělal jako odplatu!" Vyštěkla jsem, ale měla jsem z něho respekt.
"Máš pravdu, tohle bude mnohem lepší" Hodil mě na postel, tušila jsem co de dělat...
"NE! Ne, prosím nech toho!" Zakřičela jsem první slovo, ale zbytek jsem zašeptala... To mi zase z očí vytekli slzy.
"Udělám všechno, jen ne tohle, prosím." Šeptala jsem a přitom se mu dívala do jeho černých očí...
"Hmm..." Začal přemýšlet
"Všechno?" zeptal se a já cítila, že to bude ještě horší
"Jo! Všechno!" dál mi tekly slzy
"Tak jo! Budeš moje holka a to se vším. A tohle k tomu patří!" řekl tvrdě a začal mě znovu líbat.

Konec

**************************************************

Epilog

Krádké Pokračování, abyjste tak trochu věděli, jak se to rozvíjelo dál...

**************************************************

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 28. září 2011 v 7:24 | Reagovat

Pěkný, jen mě trošku štvalo, že to ke konci mělo tak rychlý spád, ale u jednorázovek to jde dost těžko prodloužit :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.