Vítejte...

na našem Blogu... Najdete tu ANIME, Grafiku, Povídky a spoustu daších věcí....
Snad nás znovu Navštívíte....
Vaše krvelačná poloupírka Darky Blood Moon a její sestra poloupírka Artemis Royal...



Angel from Hell and Angel from Heaven - 4. Díl

12. září 2011 v 0:00 | Darky |  Povídka - Angel from Hell and Angel from Heaven

Přestoupil... Anděl??



S mámou jsem jeli rovnou do nemocnice, kde mi to nějak narovnali a pak mi to obalili sádrou. Ruku jsem měla pověšenou v šátku uvázaný kolem krku a druhou rukou jsem se opírala o berli abych nespadla. Celé tělo jsem měla nateklé, červené a plné modřin.
Nějak jsem ani nemyslela na toho kluka.
Hned jak jsme přišli domu jsem telefonovala Hinatě.
"Sak? Co se děje tak pozdě?" Zněla ospale
"Ahoj Hin, mohla by jsi prosím přijít zítra ráno před školou ke mě domu?" Vždycky se jinak potkáváme až před školou.
"Jistě, co se stalo?" Zeptala se s obavami
"To ti vysvětlím až zítra. Promiň že jsem tě rušila... Dobrou"
"Dobrou..."

*Crrrrr* Ozvalo se od domovních dveří.
"Už jdu!" Zařvala jsem na dotyčného za dveřmy
Asi po 2 minutách opírání se o berli abych zvládla dojít k těm dveřím sem je otevřela.
"Hin..." Usmála jsem se
"Panebože Sakuro! Co se ti to stalo!??"
"Ale to víš, Karin. Žádná novinka!" Zase jsem se usmála, ale tentokrád jsem hned po tom skřivila tvář do bolestného pohledu, protože mě začala bolet modřina na tváři.
"Zlatíčko! Já tě do školy odvezu! Nenamáhej se!" Ozvalo se z kuchyně.
"Já Sakuře pomůžu, paní Haruno" Ozve se Hinata
"Ooo Hin, jsem ráda, že máš Sakura takovou kamarádku, ale já jí odvezu a ty pojedeš s námi!!" Usmála se moje Máma se stejnými růžovými vlasy až na lopatky.
"Tak dobře" Usmála se Hinata a už mi pomáhala do auto. Po chvíli jsme se rozjeli.
*Crrrrrrrrrrrrrr* Ozval se školní zvonek označující hodinu
"Ježiši, kde zase ten Kakashi vězí?" Takové věty se ozývali třídou, protože Kakashi měl opět zpoždění.
"Promiňte dětcka za spoždějí, ale přivedl jsem nového žáka" Vstoupil do třídy už konečně třídní učitel.
Hned za ním šel kluk...
Černé vlasy...
Černé oči...
Nic neříkající výraz...
Byl to on...
"Toto je..."
"Toto je Uchiha Sasuke, snad ho mezi sebe příjmenete. Sasuke, běž si prosím sednou vedle Sakury." Ukázal na mě a on... Ten černý Anděl se na mě podíval.
"Černé vlasy i oči, které nejsou ani poznat ve tmě... To je ten ze včerejška... Tím myslel to, poznáš zítra... Cítím z něj divnou auru.... nepatří sem... je o hodně starší než jiní moji spolužáci, cítím to... Co je zač? Připadá mi, jako bych na jeho zádech vyděla velká černé a někde i červená křídla a to tetování... Co je zač?" Takhle jsem přemýšlela a čučela na něj jak z vyoraného filmu. Pomalu se kě mě rozešel.
"Ahoj Sakuro..." Pozdravil mě a usmál se...
"Vím to... jeho hlas... předtím byl jiný... a když... včera v noci, ty křídla... vím, že jsem je zahlédla... Co je zač? - Ne Sakuro! Na co to zase myslíš! To není možný! Teď tu svou fantazii zaplnou mít nemáš!" Začala jsem na sebe v duchu nadávat
"A...Ahoj..." Snažila jsem se také o úsměv, ale moc to nešlo.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
TO BE CONTINUE...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.