Vítejte...

na našem Blogu... Najdete tu ANIME, Grafiku, Povídky a spoustu daších věcí....
Snad nás znovu Navštívíte....
Vaše krvelačná poloupírka Darky Blood Moon a její sestra poloupírka Artemis Royal...



Darkness of my soul

10. října 2011 v 7:26 | Artemis
Tak konečně jsem se dokopala k napsání prvního dílu a doufám,že se vám bude líbit,ale teď už musím do školy.



Asi bych měla začít tím, proč tohle vůbec píšu. Cítím se sama. Nikdo mi vůbec nerozumí a nikdo neví jaká vůbec jsem.Do očí se mi tlačí slzy,když tohle píšu,už brečím.Nikdo neví,že ta věčně usměvavá a hyperaktivní holka se vždy přetvařuje.Víte jak je to těžké se před ostatními přetvařovat?Někdy moje pesimistická a pravá povaha vyplyne na povrch a všichni mi říkají, že kdyby mě neznali, tak by se mě i báli.Vůbec se jim nedivím.Doufám, že jednou potkám kluka, který by do mého temného světa vnesl světlo.Poslední byl David. Celkem drasticky se se mnou rozešel.
,,Sorry,ale ty mně za to fakt nestojíš. Nechci holku, která je postižená."
Zlomila jsem mu za to ruku. Neptejte se mě jak, protože to sama nevím. Mám novinu. Má se k nám do města přistěhovat nová rodina, Corwellovi. Otec doktor, matka módní návrhářka a tři děcka. Jedna holka a dva kluci. S tím doktorem se hned zítra seznámím. Mám nejspíš zlomenou ruku od toho, jak jsem včera spadla na náledí. Nejsem moc šikovná a v nemocnici jsem už skoro jako doma.Ještě teď, když je zima.Jen tak mezi námi. Toho doktora nechápu. Dneska se sem nastěhovali a zítra už maže do práce.
,, Alice!" zakřičí na mě ze zdola mamka.
Promiň, já se ti nepředstavila.
Tak tedy jmenuji se Alice Saintr. Je mi 17 let. Mám dlouhé černé vlasy a pomněnkově modré oči. Bydlím v malém městečku jménem Whittier. Pořád tu sněží. Máma se jmenuje Laura a je učitelka v mateřské školce. Táta Tomáš je bývalí model. Jsme bohatí, ale nebojte, nejsem namyšlená. Prostě úžasná to rodinka.
,,Alice, pojď dolů!"
Zaklapnu deník a jdu.
,, Ano mami?" zeptám se mamky.
,,Alice, prosím pomoz taťkovi."
Jejda! Doufám, že nebí u počítače. Naposledy totiž exl. Né táta, ale počítač. Opravář nad tím jen kroutil hlavou.
,,Jak jste to udělal?" zeptal se vyděšeně opravář.
Táta na to jen pozdvihl rameny.
,,Co jsi chtěl tati? Zeptala jsem se taťuldy.
,,Mohla bys mi prosím tohle vytisknout?" zeptal se.
Vytiskla jsem mu nějaké grafy a mohla jsem jít.
Řeknu,vám ta ruka už mě pěkně bolí. Ještě, že je už večer a zítra jdu k tomu doktorovi. Určitě vyvalí oči, když si vezme do ruky moji složku. Mám, na ni speciální šuplík se svým jménem aby se mi vůbec někam vlezla.
Ráno mě vzbudil zvuk neodbytně pípajícího budíku. Moc vyspaná teda nejsem. Jdu se radši trochu probudit do sprchy.
,,Á ta bodla."
Dojdu ke skříni a hledím do jejích útrob co se tam nachází. Nakonec si obleču bílé tričko s dlouhým rukávem a úzké černé jeansy. Došla jsem k zrcadlu, rozčesala jsem si vlasy a pak jsem se namalovala a sešla do kuchyně za mamkou.
,,Dobré ráno mami." pozdravila jsem mamku a sedla si ke stolu.
,,Dobré Alice." Usmála se na mě a nesla mi talíř s vajíčkama.
Po jídla jsem umyla talíř a šla za mamkou,že můžeme jít.Obula jsem si číny a šla za mamkou do auta.Moje milované Infiniti g 37 coupe S07-up Body Kit.Je to moje auto,ale dneska jej bude řídit mamka.

Cesta nám trvala asi 7 minut.Si nemyslete,že moje autíčko je pomalé.Jen mamka jede pomalu.Zaparkovala na parkovišti před nemocnicí a už se vysedalo.Když jsem vstoupila do budovy,tak mě do nosu uhodil ten zápach z desinfekce.
,,Dobrý den,kde prosím najdu ordinaci doktory Corwella?" ptala se mamka sestřičky na recepci.
,,Půjdete do druhého patra a jsou to třetí dveře vpravo." řekla a mile se usmála.
,,Děkuji."

Řeknu vám, ty schody.Fuj.
Mamka zaklepala na dveře a ozvalo se ,,Dále." Tak jsme vstoupily.
,,Dobrý den." pozdravily jsme zároveň.
,,Dobrý den.Co vás trápí?" zeptal se mile.
Řeknu vám ten by stál za hřích,kdyby byl mladší.
,,Dcera v pátek spadla na náledí a bolí ji od té doby ruky." odpověděla mu mamka.
,,Podívám se na to.Pojď prosím ke mně." požádal mě.
Poslechla jsem jej a při cestě si vyhrnula rukáv levé ruky.Divně si ji prohlížel a ohmatával.
,,Tss." to zabolelo.
,,Tady to bolí?" zeptal se jako kdyby to nebylo jasné a já jsem mu na to kývla.
,,Půjdete s tímhle na rentgen a pak se s snímkem zpátky." řekl a cosi nám podával.
Když jsme byly na rentgenu hotové,tak jsme se vrátily zpátky a doktorovi jsme podaly ty snímky.
,,Je to zlomené." řekl po chvilce dívání se ne snímky.
,,Zasádruji to,ale první musíme sepsat protokol.Jak se jmenuješ?" chrlil na mě.
,,Alice Saintr." odvětila jsem mu.
Doktor cosi naťukal do počítače a šel hledat moji složku pod písmeno S.
,,Tam moji složku nenajdete." oznámila jsem mu a on se na mě divně podíval.
,,Moje složka je úplně v tom dolním šuplíku."
Poslechl mě a otevřel poslední šuplík.Jeho výraz byl k nezaplacení.Otevřel pusu a vyvalil oči.
,,Co...to...je?" zeptal se zmateně.
,,Moje složka odpověděla jsem mu se zadržovaným smíchem.
Potom mi doktor tu ruky zasádroval a neustále při tom kroutil hlavou,jak nemohl pochopit moji složku s nehodami a úrazy.

Doma to bylo příšerné.Na mobilu jsem měla několik SMS od jedné holky co bývala mou kámoškou.Prý ji kradu kámošku!Copak to jde?Ne!Může si za to sama.Nemá se kamarádit s tou pitomou Terezou.Já a Elis ji nesnášíme.Taky nás pomlouvá,tak ať se nedivý.
Zase mám ten divný pocit.Zase se mi chce brečet.Zase se mi chce utéct.Zase se chci zabít!Zase mi tečou slzy po tvářích.Někde tady mám žiletku! Blikne mi hlavou.Jdu do šuplíku a vyhrabu z něj žiletku a potom s ní jdu do koupelny,sednu si a opřu se o vanu.Zhluboka se nadechnu a trhnu rukou s žiletkou.Vidím krev.Bože moji krev!Co jsem to udělala?!Cítím jak pomalu slábnu a upadám do temnoty.
,,Bože Alice,Alice prober se!" slyším hysterický křik a upadnu do temnoty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sense-horse sense-horse | 10. října 2011 v 9:22 | Reagovat

pěkné

2 otome otome | Web | 12. října 2011 v 21:27 | Reagovat

Úžasné,rychle další díl! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.